Co mě naučil zákazník



“Já chci tu bundu!”
“Je mi líto, ale objednávka byla v expirovaných zásilkách a už ji tu nemáme.”
“Ale já ji chci!”
“Až se naskladní, můžete si ji znovu objednat. Nastavím vám na ni hlídání a přidám vám k tomu 10% slevu na příští nákup.”
“To je sice hezký, ale bundu mi to nevrátí, že jo!” 
Cukaly mi koutky, jak jsem se snažila zakrýt smích a chtělo se mi říct, že se omlouvám, ale neumím šít, ale kdybych uměla, určitě bych jí tu bundu narychlo spíchla na místě. 



Vím, že je to trošku škodolibé, že mi ta situace přišla vtipná, ale když zákazníkovi vysvětlujete, že jelikož si objednávku nevyzvedl v termínu, museli jsme ji zrušit a vrátit do skladu, a on stejně opakuje, že tu bundu chce, tak se vám z té absurdity chce smát. Takových situací zažije člověk pracující ‘ve službách’ strašně moc. Ale ten postoj, jaký k tomu zaujmete, je klíčový. 

Práce ve službách s sebou nese spoustu rozporů. Je úžasná, protože se můžete bavit s lidmi, zlepšit jim den a přenést na ně aspoň trochu pozitivní energie. Ale zároveň je to práce náročná, ne každý zákazník si k vám jde pro radost, ne každý si chce povídat a ne každý má dobrou náladu.

Zezačátku jsem chodila z práce zválcovaná, ovlivněná těmi desítkami naštvaných lidí, neschopná si uvědomit, že jejich problém není mým problémem. Bohužel, zákazníci nejsou jen usměvaví a sluníčkoví, ale také naštvaní a občas si potřebují na někom vylít zlost. Podle mě je důvod, proč lidé neradi pracují ve službách, jednoduchý. Nenaučí se pracovat s energiemi zákazníků a nechávají si snadno zkazit náladu. Já jsem se naštěstí naučila jít o krok dál. 

Když jsem se v práci usmívala, nebyl to nucený úsměv, prostě mě to bavilo. Stálo mě to tři měsíce, než jsem se naučila, že zákazníci prostě mívají špatnou náladu a je to na mně, jak se s tím poperu a jestli se pokusím jim tu náladu zlepšit. Negativní emoce se šíří daleko snadněji než ty pozitivní, ale většinou jen pouhý úsměv postačí k tomu, aby se člověk před vámi také usmál.

Momenty, kdy se nám před pokladny postavil pán, evidentně vyslaný svou drahou polovičkou a naprosto zmatený z toho, kde se ocitl a ke které ze slečen tedy má jít, byly dost časté. V tu chvíli stačilo prohlásit: “No vy se mě snad bojíte,” a hned se ten zákazník smál. Obecně platí, že se stačí usmát, případně prohodit nějaký vtípek a o dobrou náladu je postaráno. 

U některých zákaznic je třeba zahrát i na jinou strunu. Pochválit výběr šatů, říct, že jste ji v tom oblečení viděli a měla v tom krásné nohy, hezkou postvu… A co teprv, pokud běžně nenosí sukně z přesvědčení, že nemá hezké nohy a vy jí ty nohy pochválíte. Ta zákaznice si to bude pamatovat a nejen, že jí zlepšíte náladu, ale navíc tak třeba můžete změnit styl jejího oblékání, dodat jí sebevědomí…Na každého platí něco jiného a rozpoznat, v které situaci použít jakou frázi, chce praxi, ale pak si můžete být jistí, že od vás odejde spokojený zákazník. A o to přeci jde. 

Svým způsobem jsem díky téhle práci změnila mindset. Naučila jsem se mít radost i z drobností. Jo, pak sice vypadám jako blázen, protože jsem nadšená z toho, že v DM prodávají textilní tašky s poutkem nebo že jsem v práci vyfasovala růžovou propisku, ale co, mít radost je to nejdůležitější v životě a s pozitivní náladou toho zvládnete opravdu hodně. Věřte mi, otestováno životem. 


Po roce a půl jsem se přešoupla do kanceláře. Ale protože mě práce s lidmi baví (a baví mě oblečení a styling), rozhodla jsem se i při své kancelářské práci k lidem vrátit v podobě stylisty. Když k tomu přičtu hromadu svých volnočasových aktivit, tak se asi ulítám, ale neumím dělat jen jednu věc a ve finále platí, že všechno, co v životě děláte, vám slouží k dobru a je to cenná zkušenost. A kušeností není nikdy dost. 

Žádné komentáře

Okomentovat

Professional Blog Designs by pipdig