My Year 2016


Těsně před příchodem nového roku jsem všude četla, jak byl pro lidi okolo mě rok 2016 špatný a jak doufají, že rok 2017 bude skvělý. I když nás v roce 2016 opustili lidé, kterých jsme si vážili, stejně si nemyslím, že si nějaký rok zaslouží nálepku "nejhorší". A jsem přesvědčená, že kdyby si každý sedl k papíru a zkusil sepsat to dobré, co se mu přihodilo, tak minimálně polovina by už nemohla říkat, že 2016 byl nejhorší.Pro mě například byl rok 2016 vrcholem štěstí, poznání a nových zkušeností


Na začátku 2016 jsem se naučila, že se fakt nevyplácí říkat: "Tohle já nikdy neudělám." Ona se totiž pak najde chvíle, kdy právě TO uděláte. Stačila nepozornost a chvíle, kdy jsem něco brala na lehkou váhu a udělala jsem přesně to, za co jsem jiné odsuzovala. Takže fakt neříkejte, že něco nikdy neuděláte, protože občas nastane situace, kdy se to nepovede neudělat a ani si nestihnete všimnout, že děláte to, co jste sami odsuzovali. Z toho jsem se poučila. 

A zjistila jsem ještě jednu věc. Že nechápu ty lidi, kteří potřebují za každou cenu mít partnera. Přijde mi, že to je to hlavní, co se řeší. S kýmkoliv jsem se náhodně potkala, tak první maximálně druhá otázka zněla: "Máš někoho?" A tak nějak jsem nechápala, proč je to pro všechny důležité. Dokonce znám lidi, kteří to u sebe berou jako mínus, jako by byli méněcenní, když nemají partnera. A já si říkám, kdy se ze vztahu stalo "must have", které o vás něco vypovídá a bez kterého se na vás lidé koukají při nejmenším zvláštně? Díky bohu za kamarádku, která má stejně "flegmatický" postoj a utvrzuje mě v tom, že je v pohodě žít si svůj život sama, pokud jsem ŠŤASTNÁ

A to je to hlavní, co mi rok 2016 přinesl. ŠTĚSTÍ. Prostě jsem se naučila (došla k tomu) házet zbytečné starosti za hlavu a být jednoduše ŠŤASTNÁ. Trápila jsem se křivdou bývalého kamaráda a řešila, proč se stalo to a ono a pak si uvědomila, že ten problém fakt není ve mně a musím se tím přestat trápit. Navíc všechno, co se v životě děje, se děje z nějakého důvodu. Dřív nebo později se to ukáže. Díky tomu jednomu člověku jsem potkala další úžasné lidičky a získala kamarádku, která mi svým pohledem na svět hodně otevřela oči. 

A ten pocit štěstí a spokojenosti mě provázel už celým rokem. Maturitu jsem složila na 98 % (no jo, pochlubit se musím) a naprosto skvěle si užila prázdniny. (Nejdelší v životě, proto jsem schválně nešla na brigádu, abych si je fakt užila... a upřimně, na brigádu by nebyl čas.)

Rozhodla jsem se nejít na VŠ, ačkoliv mě k tomu "více faktorů" předurčovalo. Nenašla jsem něco, co by mě bavilo a kvůli čemu bych byla ochotná zase ráno vstávat a celý den poslouchat a sedět v posluchárně, takže jsem se rozhodla dát si pauzu. Dálkově si dělám kurz na interiérového designéra, což je obor, který mě zatím zajímá nejvíce. A to je vše. A je mi jedno, že na mě lidé koukají shora a že jsem v jejich očích klesla. Dělám to, co mě baví, protože jedině tak budu šťastná a to je to, o co mi jde. Nejde o to snad všem lidem?

Na podzim navíc přišel další zlom v mém životě, nastoupila jsem do ZOOTu. Řekla jsem si, že zkusím něco, co jsem nikdy nedělala, takže jsem z žádostí o práci vynechala všechny kanceláře a přihlásila se na pozici radostničky. A neumíte si představit, jak moc mě to baví. Dělám na výdejně, kde celý den rozbalujeme zákaznicím (a zákazníkům) oblečení, povídáme si s nimi a sem tam poradíme, co si mají koupit a co ke koupenému dokoupit. Někdo na mě kouká se zklamáním. "Máš přece navíc." Jenže mě to opravdu baví. Skvělá firma, která má dokonalý "rodinný" přístup ke zaměstnancům, je tak trochu ujetá (trochu více ujetá), což mě po prvotním šoku a překvapení dost baví (a to nemluvím o těch skvělých party), práce není v kanceláři, není jednotvárná, jsem v kontaktu s lidmi (zdroj pobavení, údivu, pochyb o lidstvu a hlavně... inspirace do povídek) a je tam naprosto skvělý kolektiv. I když na tom nezbohatnu, baví mě to. A o to přece jde, ne? Když vás něco baví, jste šťastní. A když jste happy, je vám zbytek fakt jedno. 

Takže lidi, pokud chcete fajn brigádu/práci, kde nebudete jen nějaké "číslo zaměstnance" a kde si tu pracovní dobu užijete, nasmějete se a fakt se tam budete těšit, zkuste štěstí v ZOOTu. Mě být ZOOŤákem baví. 





Takže nějaké shrnutí "poznání" za rok 2016?
  1. Občas uděláme i to, co bychom nikdy udělat nechtěli.
  2. Nemá smysl trápit se něčím, co sami nezměníme. (Já vím, opakuje se to furt dokola, ale holt si k tomu každý musíme dojít sám.) 
  3. Neřešit malichernosti, všechno se stejně vyřeší. 
  4. Neřešit vztahy (svoje, jiných... prostě žádné), člověk musí být nejdřív spokojený sám se sebou, až pak je schopen nějak spokojenost předávat dál. A hlavně si z toho vztahu nedělat něco, bez čeho se nedá žít spokojený život. Dá. A hodně lidí zjistí, že když jsou sami, mají najednou čas na spoustu nových aktivit. 
  5. Přepnout si "mindset" na být šťastný je to nejlepší, co člověk pro sebe může udělat. (Věřte mi, dá se to "přepnout".) 
  6. Dělat hlavně to, co vás baví, dokud k tomu máte příležitost. Koneckonců, všechno v životě vám přinese zkušenosti. 
Za rok 2016 mám těch svých poznání 6. Tak třeba letos jich bude 7. 



A co od roku 2017 čekám?
Že bude aspoň stejně skvělý, jako ten minulý. A že budu konečně víc cestovat... ale to si vlastně musím ošéfit sama. 

A co vy? Co vás rok 2016 naučil a co čekáte od 2017?





Textové obrázky: Pinterest 

Žádné komentáře

Okomentovat

Professional Blog Designs by pipdig