Co takhle dřív než "kam" se nejdřív zeptat: "jestli"




„A kam jdeš ty?“ Tuhle otázku slýchám posledního čtvrt roku dost často a pokaždé hrdě a s úsměvem odpovídám, že já na žádnou vysokou školu nejdu.  Je neskutečné, jak málo se setkám s pochopením dokonce i ve své rodině.

Bývaly doby, kdy se říkalo: „Musíš mít maturitu, bez ní nejsi nic.“ Říkala jsem si, že to sice všichni přehání, protože kolikrát jsou dobří řemeslníci lepší jak nějací teoretici, ale myslela jsem, že časem si to lidi uvědomí. Ale kam to došlo dnes? Místo toho už slyším názory, že budu nula, pokud nemám vysokou. To mě nutí k zamyšlení. Kdy přesně se svět rozhodl, že vysoká je minimální vzdělání potřebné k úspěchu?


Přijde mi to přitažené za vlasy. Znám lidi, kteří mají „jen“ výuční list, ale jejich řemeslo je dobře živí a nikdy jsem se nesetkala s inteligentnějšími a příjemnějšími lidmi, než jsou právě oni, „ti s učňákem“. Na druhou stranu znám vysokoškoláky, kteří jsou hloupí, v životě naprosto nepoužitelní a příšerně necitliví ke svému okolí. Proto vím jedno, není to o škole, ale o člověku

Jsou lidé, kteří mohou mít pět titulů, ale nejenže se jim v mezilidských vztazích povede špatně, ale ani všechny ty diplomy jim nezaručí úspěch a spokojený život. Jiní se zase i z mála dokážou vypracovat a žít si spokojeně a přesně tak, jak si vysnili.

Další „úžasná věc“ je, že hodně lidí jde studovat, jen aby studovali. Nejdou na vysokou, protože by měli nějaký cíl, ale protože se to od nich čeká. A o tom vypovídá i to, že jen minimum lidí se mě zeptalo, jestli jdu na vysokou, ale rovnou chtěli vědět, kam jdu. A když jsem řekla, že zatím nevím, co by mě bavilo a chci to nejdřív zjistit, tak všichni nevěřícně kroutili hlavami. „Měla jsi jít aspoň na marketing, abys něco dělala.“ Tenhle názor nechápu, ale asi ho má skoro každý. Nesouhlasím s tím.

V 19 letech jen málokdo dokáže říct, co chce v životě dělat. Takže, co takhle si radši vzít rok pauzu, zkoušet všechno možné, zjistit, co nás baví a až s pocitem, že třeba už fakt studujeme něco, co nám pomůže v životě, jít na školu? Není to lepší, než se na tři roky zavřít na fakultu, studovat nic neříkající obor a dostudovat ho jen proto, abychom měli to Bc., ale pak v životě zjistit, že ty tři roky byly k ničemu a stejně musíme zkoušet víc věcí, než najdeme to „naše povolání“?



Nemyslete si, že brojím proti vysokým školám, to ani náhodou. Brojím proti tomu, chodit na vysokou, když ti lidé vnitřně ani nechtějí. Mám kamarádku, která si vybrala humanitní studia kvůli navazujícímu oboru "gender studies" a obdivuju ji za to, že už teď ví, co chce. Není jediná. Je to super! Takže VŠ ano, ale jen když chcete vy, ne protože to chtějí ostatní.

Lidé si neskutečně komplikují život. Spíš než sobě, se věnují okolí, tomu, co se od nich čeká, co by si lidé pomysleli. Je to strašná škoda. Stejně věřím, že člověk se v životě bude věnovat tomu, s čím už měl – třeba jen okrajově – někdy zkušenost. Přece si někdo, kdo v životě kávu nepil a nenávidí ji, neotevře kavárnu. Proč se snažit cíleně hledat? Prostě je lepší zkoušet dělat, co se dá, co jsme si vždy chtěli zkusit a ono nás pak to budoucí povolání „cvrnkne do nosu“. Člověk bude dělat všechno možné a u jedné věci mu najednou bleskne hlavou: „Tohle je ono!“

Myslete si, že jsem naivka, ale jedno je jisté, nedělám vždy (skoro nikdy) to, co by se ode mě čekalo, nechci zapadnout do kolonky „obyčejná“ a věřím v to, že člověk by měl dělat, co ho baví. Slovy mé úžasné středoškolské učitelky práva: „Když vás to baví, máte tendenci v tom excelovat a to je klíč k úspěchu.“ 



Mějte se krásně,
Vaše Nath


Obrázky: google.com

6 komentářů

  1. Krásně motivační článek! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Vážně super článek, já sice zatím jdu jen na Sš (snad se dostanu) ale už mám nějakou představu co budu v životě dělat a na vysokou bych šla ráda, s tvými myšlenkami úplně souhlasím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. Já ti přeju, aby se tvé představy splnily a bylas spokojená v životě. To je totiž to nejdůležitější :)

      Vymazat
  3. Úplně tě chápu. Já jsem teď ve třeťáku, mám v tom, co chci studovat, celkem jasno,ale dlouho jsem neměla. Nechápu, proč by někdo měl jít na výšku jen proto, aby někam šel. Když ho to nebude bavit, stejně nikdy v nebude dobrý v oboru, možná ani nedostuduje. Přístup mnoha lidi, že půjdu někam na ekonomku, protože co jiného bych dělal, mi prijde úplně scestný. Přeju ti, abys našla, co tě bude bavit. Určitě nebudeš litovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem právě měla vždy jasno v tom, co budu studovat. Studovala jsem právní administrativu a do druháku jsem věřila, že půjdu na práva. Pak mě to přestalo bavit a chtěla jsem se věnovat studiu angličtiny a francouzštiny, zaměřit se na tlumočnictví. Jenže jsem zjistila, že mi k tomu stačí praxe a osvědčení o úrovni z aj (fj je druhy rodný jazyk), že nepotřebuji 3 roky studia a najednou jsem ztratila motivaci tam jít. A tak se stalo, že když jsem ve čtvrťáku musela řešit přihlášky, rozhodla jsem se nejít nikam, dokud se nepřesvědčím, že mě to bude bavit atd. A čím víc na mě okolí tlačilo "musíš jít něco dělat, jen abys byla student, protože se to od tebe čeká", tím víc jsem se zasekávala a nikam nechtěla. Teď si prohrávám s myšlenkou jít na VŠKK, obor literární tvorba. Jsem zvědavá, jestli si to do data zahájení podávání přihlášek nerozmyslím :D

      Vymazat

Professional Blog Designs by pipdig